HISTORIE KLUBU

• Počátky organizovaného ledního hokeje ve Zlíně se datují do roku 1929, nicméně začátky samotné hry najdeme v historických análech zapsány daleko dříve. V letech 1860 až 1867 vojáci střeleckého pluku Royal Canadian Rifles v kanadském městečku Kingstone v provincii Ontario začali zabývat novou hrou. Vojáci tohoto pluku dostali rozkaz vyčistit ledovou plochu zamrzlého přístavu. Opatřeni jednoduchými bruslemi vyšli na led s metlami a zametali odpadky. Pro zábavu začali metlami posunovat různé krabice a zanedlouho začali hrát na branky. Tak vznikl nejpopulárnější zimní sport - lední hokej. První zvěsti o hokeji se k nám dostaly již v roce 1889. K prvnímu zápasu došlo zanedlouho a již v roce 1909 se zúčastnili hokejisté Čech zápasů ve francouzském Chamonix.

• Historie ledního hokeje ve Zlíně je poněkud mladší. Na začátku letošního roku 2009 uplynulo osmdesát let od doby, kdy první hokejoví průkopníci vyjeli na led. Snaha ustanovit ve Zlíně hokejový oddíl se datuje sice už do první poloviny 20. let, ale velkou překážkou bylo počasí. V prosinci 1925 oznámil časopis firmy Baťa, že bylo fotbalové hřiště upraveno na kluziště. Jenže podobné pokusy končily první oblevou. A tak byl první zástupce zlínského hokeje, hokejový klub SK Baťa Zlín, založen až v sezoně 1928/1929. Mužstvo nového hokejového oddílu sehrálo již v neděli 13. ledna 1929 své první historické utkání se Sokolem Kroměříž a prohrálo 2:7.

• Tehdejší tisk viděl porážku jako „vinu malé sehranosti a slabého brankáře, jenž pro nedostatečnou výstroj nemohl dostatečně zakročovati“. Hned následující neděli 20.ledna prohrává celek Zlína s SK Přerov 2:11. Po další porážce s ČSS Olomouc dokázal SK Baťa remizovat s přerovskou Viktorií a o týden později, 11.února 1929, dokázal stejného soupeře porazit a zaznamenal tak vůbec první vítězství ve své krátké historii, byť se utkání hrálo ve dvacetistupňovém mrazu! K dovršení úspěchů pak 17.února vítězí Zlín v Kroměříži 2:1. Vedle fotbalistů na bruslích se uplatňoval i Tomáš Baťa mladší, jenž hrával hokej na škole ve Švýcarsku.

• V dalších letech se stal lední hokej jedním z nejoblíbenějších sportů ve Zlíně a měl na své straně stále více příznivců. Bohužel však byl odkázán pouze na milost a nemilost počasí, které mu nebylo zvláště nakloněno. V sezoně 1930/1931 rozmary počasí hokejistům vůbec nepřály. Hokejový odbor sehrál pouze šest zápasů, z toho pět utkání bylo odehráno ve Zlíně a jedno v Kroměříži. Bilance těchto utkání byla tři vítězství, dvě remízy a jedna porážka s celkovým skóre 11:8. Nejlepšími střelci branek byli Hobl, Hošek, Smejkal, Mareš, Perek a Wastl. Mužstvo v této sezoně bojovalo ve druhé třídě a připravovalo se na postup do vyšší soutěže. To se podařilo hned v následující sezoně 1931/1932, kdy po sehrání pěti utkání druhé třídy bývalé hanácké hokejové župy mužstvo dobylo první místo a postoupilo do první třídy s osmi body poměrem branek 7:4. Druhý úspěch v této sezoně byl na olomouckém turnaji Moravského večerníku, kde se Zlín probojoval až do finále a umístil se druhý za tehdejším výborným týmem Olmützer E. V. V této sezoně se sehrálo celkem 12 utkání (osm ve Zlíně a čtyři na cizích kluzištích) s pasivním poměrem branek 16:17.

• Nejúspěšnějšími hráči a střelci byli Smejkal, Mareš, Hobl, Wastl a brankář Čermák. Rovněž byl dán podnět k založení prvního dorosteneckého mužstva a k rozšíření tohoto sportu mezi mládeží. I v další sezoně 1932/1933 nebyly přírodní podmínky lednímu hokeji příliš nakloněny. Zápisy z tehdejší doby smutně konstatují, že tomuto krásnému sportu se věnovalo velmi mizivé procento mladých lidí. I přes všechny nepříznivé okolnosti dosáhlo mužstvo řady pozoruhodných výsledků. Sehrálo celkem 15 utkání, z toho 5 vítězných, 2 nerozhodná a 8 prohraných. Z toho bylo 5 mistrovských a 10 přátelských utkání s celkovým pasivním poměrem branek 29:49. V jednotlivých zápasech se vystřídalo celkem 10 hráčů. Oporou mužstva byla obrana Smejkal, Mareš, dále hráli Tomáš Baťa, Hrbáček, Šimák, Drápal, Janota, Kašpárek, Neumann a Pötzel. Nejlepším střelcem byl Smejkal se 17 brankami, následovali Hrbáček 6, Mareš 5 a Tomáš Baťa 1.

• Vznikl také odbor ledního hokeje u bývalého SK Prštné. Základní hráčský kádr byl získán originálním způsobem, kdy byl podniknut „lov na hokejisty“, kteří hrávali na Zboženských rybníkách. Sekretář Barvíř zjistil, že tam hrají hlavně zlínští hoši, kteří byli brzy pro Prštné získání, a tak měl hokej hned v začátku znamenité úspěchy. „Kanaďané z Prštného“ si získali hodně příznivců, kteří při svém debutu porazili Přerov a vzápětí SK Malenovice 6:1 a dobré jméno v tehdejší hanácké hokejové župě. Lední hokej si získal mezi mladou generací své pevné místo, nicméně problémem byla kluziště.

   II.ČÁST | ZAČÁTKY, ZRÁNÍ A ROZMARY PŘÍRODY (1933 - 1941)

• Svátkem byl v roce 1935 na stadionu U elektrárny start LTC Praha. Možná i proto rok od roku vzrůstal mezi zlínskou mládeží zájem o lední hokej. V následujícím roce 1936 byla již naplno rozehrána soutěž jednotlivých táborů mladých zlínských mužů. Uvedený rok však byl pro zlínský hokej jedním z nejméně příznivých. Led prakticky vydržel bez přestávky pouze týden, a tak byli nuceni hokejisté prvního mužstva odehrát pět utkání v jediném týdnu. První zápas v Kroměříži byl přátelský a skončil nerozhodně 1:1. Všechny ostatní byly mistrovské, v Přerově porazilo zlínské mužstvo SK Přerov 3:0, další dva byly sehrány následující den ve Zlíně, dopoledne s SK Olomouc 5:1 a odpoledne s ČSS Olomouc 3:0. V posledním utkání roku zdolali sousední SK Prštné 5:0. Hokejový tým SK Baťa Zlín sehrál pět utkání (dvě přátelská a tři mistrovská) s celkovým poměrem branek 17:2. Nejlepším střelcem byl Ešler s 6 brankami, Havlíček a Hrbáček po dvou brankách, po jedné zaznamenali Smejkal, Červinka a Neumann.

• V roce 1937 byla mocná příroda hokeji více nakloněna, a tak SK Baťa sehrál celkem 12 zápasů. V sedmi mistrovských utkáních celkem třikrát zvítězil, třikrát remizoval, jednou prohrál, když dosáhl celkem devíti bodů při poměru branek 22:13. Sezona byla úspěšná, neboť mužstvo se kvalifikovalo pro postup do bývalé moravskoslezské hokejové divize. Nejvíce branek nastříleli Hrbáček 12, Havlíček, Ešler po 6, Smejkal, Novák, Neumann po 2 a Červinka. Mužstvo hrálo v této sestavě: Pavlík, Drápal, Smejkal, Havlíček, Ešler, Hrbáček, Neumann, Novák, Červinka a Jurda. Stále více se však ozývalo volání po vybudování umělé lední plochy a tím i regulérnímu průběhu mistrovských soutěží a možnosti přiblížení se nejlepším moravským celkům.

• V roce 1938 se příroda zachovala k hokejistům opět macešsky. V moravskoslezské divizi bylo možno sehrát pouze dvě mistrovská utkání. Hokejisté na domácím ledě prohráli s týmem ČSS Olomouc 1:2 a ve druhém duelu zvítězili v Prostějově nad místním SK 1:0. Celkově tým sehrál pouhých pět utkání s celkovým skóre 10:5. Střelci branek byli Brosch, Ešler po 3, Havlíček 2, Janíček a Stloukal. V mužstvu se v průběhu sezony představili: Pavlík, Havlíček, Smejkal, Hrbáček, Brosch, Ešler, Stloukal, Prokop, Froněk a Janíček.

• Pohnuté válečné události následujících let mnoho příležitostí k provozování ledního hokeje příliš nedávaly. A tak v archivu máme zajímavé údaje až ze sezony 1940/1941, která byla celkem příznivá. Mužstvo sehrálo celkem 13 utkání, čtyřikrát vyhrálo, šestkrát remizovalo a třikrát prohrálo. Tým dobyl v této sezoně mistrovství zlínského okrsku se ztrátou pouhého jediného bodu. V kvalifikačních zápasech vítězů okrsků o postup do nově ustavené divize remizovalo ve Zlíně s mužstvem DSK Lipník nad Bečvou 3:3, nicméně v rozhodujícím zápase podlehlo v Olomouci tamnímu ČSS 1:2, a tak zůstalo i nadále v první třídě bývalé hanácké župy. Mužstvo hrálo v této sestavě: Pavlík, Janovský, Roubíček, Hrbáček, Mansfeld, Růžička, Závěšický, Prokop, Fiedler, Skoumal a Cívka. Nejlepšími střelci byli Hrbáček 8, Závěšický 7, Růžička, Skoumal po 6, Mansfeld 4, Fiedler a Prokop po 2. Za pozornost stojí přátelské utkání prvního mužstva s AC Sparta ve Zlíně s výsledkem 1:7. Kluziště byla upravena na tenisových hřištích u stadionu, jedno pro bruslaře a jedno pro hokej.

   III.ČÁST | PŘEŽÍVÁNÍ NA PŘÍRODNÍM LEDĚ (1941 - 1957)

• V roce 1943 hrají hokejisté Zlína poprvé při umělém osvětlení. Zlínský lední hokej i po pohnutých válečných letech vegetoval pouze na přírodním ledě. V kronice SK Prštné z ročníku 1945/1946, je patrné, že se válka podepsala nejen na lidech, ale i na sportovištích a hokejových pomůckách. „Hockeyisté SK Prštné při přechodu fronty byli nejvíce postiženým klubem na Zlínsku. Zcizené hadice, hole, mantinely a řada jiných rekvisit, byly velkou překážkou k pokračování v činnosti“ Tým byl složen z těchto hráčů : Zdeněk a Václav Králíkové, Ondík, Janků, Kotek, Beránek, Středulinský, Polanský, Hrobařík, Prokop, Mlčák, Rejšek, Pazdera, Kovaříček, Písek, Dopita, Novotný, Šuta, Pančoška a Faldík. V následující sezoně vzrostl nejen počet hráčů, ale i počet odehraných zápasů (někteří hráči odehráli až 26 zápasů oproti 7 ze sezony minulé).

• V ročence ZSJ Svit z roku 1949 se opět konstatuje, že lední hokej ve Zlíně vzdychá a dívá se směrem k Ostravě, Brnu, Olomouci, Jihlavě, dívá se i dále do zemí českých a slovenských, kde všude již našli způsob, jak úroveň ledního hokeje zvýšit. V této sezoně bylo sehráno pouhých devět utkání, což je velmi nízké číslo. První mužstvo ještě před vytvořením Gottwaldovského kraje bojovalo o titul mistra hanácké župy se Sokolem Těšetice a prohrálo 2:9. V tomto roce se 1. oddíl umístil na prvním místě a 4. oddíl na druhém místě mistrovství první třídy. Dochází ke změně názvu, v roce 1945 se klub přejmenoval na ZK Baťa Zlín, o tři roky později na Sokol Botostroj Zlín. V roce 1949 je město Zlín přejmenováno na Gottwaldov.

• Více nám napovídá kronika TJ Spartak Gottwaldov, která byla založena v roce 1952 z hráčů oddílů SK Prštné a SK Letná, zaměstnaných v ZPS. Hráči Svitu přešli do TJ Jiskra. V sezone 1952/1953 hrálo 2. mužstvo bývalého Spartaku Gottwaldov v okresním přeboru, dvě starší dorostenecká mužstva v samostatných soutěžích a první tým dobyl úspěch postupem z krajské soutěže do krajského přeboru. Všechna utkání byla sehrána na kluzišti vybudovaném brigádnicky na hřišti v Prštném.

• V sezoně 1953/1954 vyhrálo A mužstvo v severní skupině krajského přeboru, podlehlo však v rozhodujícím utkání o přeborníka kraje celku Tatran Uherský Ostroh. Dorostenecké mužstvo se stalo přeborníkem kraje. Zároveň byly zahájeny přípravné práce pro vybudování umělé plochy v místě dnešního zimního stadionu. Svá utkání hrál TJ Spartak na kluzišti v Prštném a TJ Jiskra na Podvesné. Zajímavostí byla výše rozpočtu klubu – 52.336,- Kčs.

• V sezoně 1954/1955 se po sportovní stránce doslova opakovala historie uplynulé sezony, neboť A mužstvo opět zvítězilo v severní skupině krajského přeboru, ale ve finále podlehlo Jiskře Chropyně. V této sezoně byla sehrána mezi Spartakem a Jiskrou opět dvě mistrovská utkání. V prvním zvítězil Spartak poměrem 6:3 a ve druhém překvapivě vysoko podlehl 0:10. Příznivci ledního hokeje uvítali radostnou zprávu, že byla povolena stavba zimního stadionu. Přesto v dalších dvou sezonách hrál Spartak na přírodním ledě, ale již v centru města - u škol. I v následující sezoně 1955/1956 prohrálo mužstvo Spartaku Gottwaldov opět v boji o titul přeborníka kraje, tentokráte s týmem Spartaku Vsetín.

• V sezoně 1956/1957 pokračovala gottwaldovská mužstva v mistrovských soutěžích bez výraznějších výsledků. Týmy byly zařazeny do severní skupiny krajského přeboru, ve které se umístil Spartak na prvním a Jiskra na druhém místě. Ve vzájemném utkání zvítězil Spartak vysoko 11:2. V boji o přeborníka kraje však již po čtvrté za sebou prohrál, tehdy s vítězem jižní skupiny Jiskrou Staré Město na olomouckém ledě.

   IV.ČÁST | PŘELOM: VLASTNÍ PLOCHA A POSTUP MEZI ELITU (1957 - 1960)

• Sezona 1957/1958 byla rokem zlomu v rozvoji gottwaldovského hokeje, neboť město se dočkalo svého zimního stadionu. Po několika letech očekávání přízně přírody konečně vlastní umělá ledová plocha! Gottwaldovští hokejisté vyjeli poprvé na vlastní led! Pravidelné tréninky a možnosti k sehrání většímu počtu utkání umožnily vzestup ledního hokeje ve městě. Sezona přinesla rovněž i první významný výsledek Spartaku, který v přípravném utkání zdolal účastníka první ligy Spartak Praha Sokolovo v kompletní sestavě 7:6. Branky Spartaku vstřelili Kouřil 3, Charous 2, Kasálek a Kománek.

• Největším úspěchem však bylo konečně vybojování titulu krajského přeborníka a postup do divize, zajištěný dvěma výraznými výhrami nad Slovanem Hodonín poměrem 8:0 a 7:1. Také mužstvo Jiskry bojovalo výborně. V této sezoně však projevy přízně k oddílům Jiskry a Spartaku začaly mít příznaky nezdravého klubismu, přecházejícího až k zaslepenému fandovství.

• Proto závěrečné boje o postup do divize přestaly být jen sportovní záležitostí, a tak po bezvýsledných jednáních byl na žádost převážné většiny gottwaldovských závodů, škol a složek Národní fronty ustanoven přípravný výbor pro novou sloučenou Tělovýchovnou jednotu Gottwaldov.

• V sezoně 1958/1959 bylo započato v přípravách na novou soutěž pod novým názvem TJ Gottwaldov. Sezona byla generálním obratem ve výkonnosti gottwaldovského hokeje, neboť jako nováčku soutěže se A mužstvu podařilo zvítězit ve své skupině divize (oblastní skupiny) a vítězstvím v předposledním kole nad Duklou v Olomouci 6:3, si zajistilo postup do II. hokejové ligy. Tím bylo také splněno usnesení slučovací schůze nové TJ Gottwaldov a dokázáno, že sloučení hokeji opravdu prospělo. Celkem bylo sehráno 38 utkání, z toho 20 přátelských, 10 mistrovských, 4 v turnaji o pohár Naší pravdy a 4 ve spartakiádním turnaji. Nejlepšími střelci v mistrovských utkáních byli Stuchlík, Matějů s 12 brankami a Charous s 10 góly.

• Sezona 1959/1960 byla nejúspěšnější v rozvoji gottwaldovského hokeje. Mužstvo jako nováček II. hokejové ligy dovedlo k všeobecnému překvapení v této soutěži zvítězit, když od prvního do posledního kola neopustilo vedoucí postavení. Ve 20 utkáních dosáhlo celkem 31 bodů a poměru branek 106:57. Celkem čtrnáctkrát zvítězilo, třikrát hrálo nerozhodně a pouze třikrát bylo poraženo. Nejlepším střelcem mistrovské sezony byl Konečný s 18 před Matějů se 17 a Stuchlíkem se 14 brankami. Celkem v této sezoně bylo odehráno 43 utkání, z toho 20 mistrovských, 16 přátelských, 3 spartakiádní a 4 v turnaji o pohár Naší pravdy.

• Velkou zásluhu na úspěchu mají diváci, kteří ve velkém počtu přijížděli povzbudit své mužstvo i na cizí stadiony. Například na předposlední utkání do Opavy přijelo 12 autobusů, 5 „stojedenáctek“ a mnoho osobních vozů. Mimo úspěch ve vybojování účasti v nejvyšší soutěži, dovedl tým zvítězit i v turnaji o pohár Naší pravdy, čímž se stal definitivním držitelem tohoto putovního poháru. Ve spartakiádním turnaji se dokázal probojovat až do třetího kola. Nejvyšší soutěž vybojovali pod vedením trenéra Vítězslava Nováčka následující hráči: Baroš, Vyoral, Bezouška, Pavelka, Láryš, Heller, B. Kožela, Matějů, Stuchlík, Charous, Tlusták, Kozel, Karlík, Vaďura, Konečný, Bořuta, Mrlík a Belant. Významného úspěchu dosáhlo také druhé mužstvo oddílu, které se po vyrovnaných výkonech umístilo na prvním místě I. třídy před Jiskrou Staré Město a zároveň postoupilo do divize.

JAK SE STAVĚL ZIMNÍ STADION VE ZLÍNĚ ?

• Zimní stadion se stavěl na etapy. Nejprve vlastní ledová plocha, později betonové tribuny s hráčským zázemím uvnitř, zastřešení a konečně dostavba vstupní části. U zlínského stadionu je originální právě jeho zastřešení. Hlavní nosný systém tvoří dvojice ve vrchu spjtých oblouků, vyčnívající svou střední částí nad střechu a vytvářejí tak konstrukci mohutného střešního světlíku. Zastřešení dovoluje nerušeně sledovat dění v celé hale. Čelní přístavba pomocných provozů, správy stadionu, pokladen a nástupních prostor je pojednána symetricky z tradičního zlínského materiálu - režného zdiva se zdůrazněnou vertikálou předsazených sloupů. Jedním z velkých kladů stadionu je jeho osazení do terénu. Stavba uzavírá dlouhé zužující se údolí Březnického potoka, je dokonale sevřena okolními zalesněnými kopci a výrazně se úplatňuje v siluetě města. Provoz byl zahájen v roce 1957 a zastřešení proběhlo v roce 1962. Za hlavním ZS je postavena druhá ledová plocha PSG Arena, která byla otevřena v roce 2004. Slouží hlavně pro veřejnost, kde se koná veřejné bruslení, ale rovněž pro klub krasobruslení a některé tréninky mládeže. U stropu stadionu je vyvěšeno šest pamětních dresu největších legend zlínského hokeje. Těmi hráči jsou Jaroslav Stuchlík, Ladislav Maršík, Jiří Vodák, Jiří Králík, Luděk Čajka a Miroslav Okál. Současná kapacita ZS: 6 830 diváků (z toho 4270 sedících, včetně skyboxů, míst pro V.I.P. a novináře.

   V.ČÁST | ŠEDESÁTÁ LÉTA V PRVNÍ LIZE (1960 - 1970)

• Po doslova „spanilé jízdě“, která znamenala postup gottwaldovských hokejistů z krajského přeboru až mezi elitu do první celostátní ligy, nastala pro ně učňovská i tovaryšská léta s mnoha propady, ale rovněž s úspěšnými sezonami. Gottwaldovští hokejisté slavně postoupili do nejvyšší soutěže, nicméně zaplatili v sezoně 1960/1961 krutou nováčkovskou daň a skončili na posledním, dvanáctém místě. Soutěž tenkrát vyhrál po celá šedesátá léta neporazitelný tým RH a později ZKL Brno s oporou Vladimírem Nadrchalem v brance.

• „Po vítězné sezoně 1959/1960 panovalo ve všech řadách zlínského hokeje obrovské nadšení. Funkcionáři a hráči se připravovali na mimořádnou událost s velkou chutí a optimismem. Sportovní veřejnost očekávala pokračování „zázračných“ výkonů z druhé ligy. Hráčský kádr byl sice posílen, ale téměř nikdo z tohoto kolektivu neměl větší zkušenosti z prvoligového prostředí, trenéra Nováčka nevyjímaje. Hned v úvodu soutěže jsme dostali lekci hokejové školy od Sparty Praha, na kterou jsme dlouho nezapomněli. Historické utkání přilákalo na štvanický stadion velké množství sportovních příznivců. Ti chtěli vidět, jak vstoupí zlínští „klabzubáci“ na nejvyšší hokejovou scénu. Právě výrazem „klabzubáci“ nás nazývali novináři po impozantním postupu. Přes naši obrovskou snahu a obětavost jsme nebyli zkušenému pražskému celku rovnocennými partnery a podlehli jsme tehdy 0:14. Teprve poté jsme poznali, že mimo fyzickou připravenost, odhodlání musí hráči disponovat herní kázní, taktikou vedení boje a dalšími hokejovými zbraněmi. Celá sezona byla sbíráním zkušeností, a to jak hráčů, tak i diváků. Jsou nezapomenutelné zážitky, kdy celý stadion povzbuzoval družstvo od počátku do konce utkání, přestože na ukazateli skóre nebýval pro nás příznivý výsledek. Diváci dovedli ocenit naše nevšední úsilí, vyrovnat se věhlasným hokejovým pojmům,“ vzpomíná Bohumil Kožela na první ligový ročník.

• Mužstvo prošlo v premiérové sezoně mezi elitou tvrdým křestem. Utrpělo pět dvouciferných porážek a logicky se po sezoně propadlo do nižší soutěže a dva roky se snažilo o postup zpět mezi elitu. Družstvo převzal nový trenér Vladimír Kobera, který přišel do Zlína z Vysočiny. Zatímco v prvním roce za jeho působení hokejisté obsadili až čtvrté místo, v dalším roce dosáhli velkého úspěchu v podobě opětovného postupu do nejvyšší sezony. Družstvo vyhrálo druhou ligu se šestibodovým náskokem před Opavou a dokonce jedenáctibodovým před KPS Brno a první liga byla opět v Gottwaldově! V roce 1962 se začalo se zastřešováním zimního stadionu, práce šly v rychlém tempu a bez komplikací. O dva roky později již bylo vše hotovo.

• Právě sezona 1963/1964 znamenala začátek lepších časů pro gottwaldovský klub, neboť se dokázal propracovat až na 10. místo a udržel se v nejvyšší soutěži. Trenér „profesor“ Kobera u mužstva zůstal, hráčský kádr byl posílen o zkušené prvoligové hokejisty z Brna. Přišli Ladislav Maršík, Miloš Klíma a později i Karel Trtílek. V následujících letech bojoval nedávný nováček statečně mezi prvoligovými starousedlíky a zaznamenal dokonce mírný vzestup.

• V sezóně 1964/1965 skončil TJ Gottwaldov na 9. místě, když ze 32 utkání 11 vyhrál, 5 dovedl k remíze a 16 prohrál. Jeho poměr branek byl pasivní 113:142, ale Gottwaldovští mohli být v tabulce mnohem výše, neboť týmy na 6. - 9. místě měly shodně po 27 bodech. Šťastné, ale přece jen udržení mezi elitní dvanáctkou bylo velkým povzbuzení pro vedení oddílu, hráče a početné příznivce.

• Velmi kladně byl hodnocen příchod nového trenéra Slavomíra Bartoně ze ZKL Brno, který v říjnu vystřídal Jiřího Matějů. Zajímavostí sezony bylo, že o záchranu bojovala mužstva, která se umístila po základních 32 kolech na devátém a desátém místě, přičemž celky z jedenácté a dvanácté příčky sestupovaly přímo. Ve dvoukolové kvalifikaci však bylo o záchraně Gottwaldova a Plzně rozhodnuto již po osmém kole z deseti, a tak se již zbývající dvě nedohrávala. „Byla to pro mne druhá ligová sezona v tehdejším Gottwaldově, kam jsem přišel po pěti letech z Brna. Ne jako tamější rodák, spíše mně stáhli jako Jihočecha a rodáka z Vysočiny od Humpolce. V Brně byly tehdy vedle jasně vládnoucího ZKL Brno (někdejší Rudé hvězdy) ještě dva kluby – Královopolská a Zbrojovka. A ta byla před zrušením. Nechal jsem se přesvědčit společně s Milošem Klímou k odchodu do města obuvi, kam poté za námi přišel i Karel Trtílek. Tehdy tady byla obrovská hokejová euforie. Bylo to něco nového a vzrušujícího pro město a široké okolí, vždyť na zápasy chodilo až dvanáct tisíc lidí. Když jsme tehdy zdolali legendární brněnskou Kometu před vyprodaným stadionem 4:3, byla to skutečná senzace! Začalo se v té době pracovat důsledně s mládeží, úspěšně hrálo ve druhé lize i záložní dospělé mužstvo a do Gottwaldova začaly přicházet i kvalitní posily. Sezonu osvěžily i příchody bratrů Zdeňka a Jiřího Poláčka, dalšího Brňana Franty Schwacha, Petra Bavora a rovněž bodrého Kladeňáka Zdeňka Landy. Ten dokázal nenapodobitelně vyburcovat celý stadion k bouřlivému povzbuzování. Začalo se dělat vše pro trvalé udržení zdejšího hokeje mezi elitní společností. V sezoně 1964/65 k nám přišel Slávek Bartoň, nejdříve na pár zápasů i jako hrající trenér, ozdobený čerstvými itlaskými mistrovskými vavříny. Člověk s mnoha zkušenostmi, mnohonásobný reprezentant, zkrátka osobnost. Po základní části jsme skončili sedmí, když se nám vcelku dařilo, po části o 7. – 12. místo jsme byli devátí a museli jsme společně s Plzní do kvalifikace. Tam se ukázala naše převaha společně s Plzní nad ostatními adepty. Ztratili jsme jediný bod a bylo všechno jasné pro další prvoligovou sezonu,“ vzpomíná Ladislav Maršík.

• V dalším ročníku ligy 1965/1966 se počet účastníků zúžil na deset a Gottwaldov si oproti loňské sezoně ještě o jedno místo polepšil a skončil osmý. Všechny tehdejší noviny psaly o změnách na trenérském místě. Slavomír Bartoň se rozloučil s Gottwaldovem a dále se živil jako sportovní novinář. Mužstvo převzal kouč Vladimír Kobranov, bývalý hráč reprezentačního výběru a Pardubic. Vedení oddílu určilo jednoznačný úkol, první liga musí ve městě zůstat! To se nakonec podařilo a osmé místo znamenalo pojistku první ligy i do další sezony. Do mužstva přišli Kašťák, Baumruk, Trup, Homolka, Hedvábný, z B mužstva tým doplnil Vykoukal a posléze z ZKL Brno Pavel Všianský. K zajímavostem sezony patřilo, že hned v prvním přípravném utkání proti Spartaku Motorlet Praha nastoupil v gottwaldovském dresu švédský reprezentant a velký rival Sven Tumba Johansson. Gottwaldovští hráči utkání vyhráli 5:3.

• Sezona 1966/1967 znamenala nástup jihlavské Dukly na prvoligový trůn, TJ Gottwaldov zopakoval své umístění z minulého ročníku a opět 8. místem si zajistil nejvyšší soutěž i na příští rok. Mužstvo se zachránilo v soutěži o šest bodů. edení oddílu konstatovalo, že stále určitá nestálá a kolísavá výkonnost nedává předpoklady k lepším výsledkům a umístění. Byla snaha o posílení hráčského kolektivu z vlastních odchovanců, ale i dalších hráčů. Přišel Horst Valášek, který předtím chytal v pražském Motorletu, obránce Kamil Svojše z Litvínova a další důrazný zadák Jaroslav Šíma z Karlových Varů. Z vojny se vrátili Koutný, Tomaník, Pokorný, naopak odešli a zanechali vrcholové činnosti Trup, Vykoukal, Heller, Švach a dlouholetá opora mužstva Jaroslav Stuchlík. V historii klubu najdeme i v této sezoně řadu mezinárodních zápasů. Za povšimnutí stojí výhra 3:2 nad zálohou sborné komandy Sovětským Svazem a dále nejvyšší návštěvnost, neuvěřitelných 168 500 diváků!

• Ročník 1967/1968 znamenal největší úspěch v dosavadní historii ledního hokeje v tehdejším Gottwaldově. Mužstvo skončilo na 6. místě a nechalo za sebou i takové týmy, jakými byly Litvínov, Pardubice nebo Košice. Trenérem zůstal Vladimír Kobranov, jako mladší trenér u mužstva působil Ota Mrlík. Poctivá práce trenérů, bojovnost a velké úsilí celého mužstva přinesly v šedesátých letech výrazný úspěch. Konečné šesté místo bylo splněným přáním celé hokejové veřejnosti a na dlouhou dobu největším úspěchem gottwaldovského hokeje.

• A jak na uvedenou sezonu vzpomínal Jiří Vodák, který gottwaldovský dres nosil přes dvacet let? „Do ročníku dospělé ligy jsem vstoupil ještě jako dorostenec. Již v předchozí sezoně jsem si odbyl dospělou ligovou premiéru v zápase s Litvínovem, poté jsem hrál za český reprezentační výběr v Polsku. Kvůli otřesu mozku jsem začal sezonu později. Hrával jsem jako bažant v různých útočných lajnách vedle Ládi Maršíka nebo vedle Koutného. Poté mě trenér Kobranov natrvalo zařadil znovu k Láďovi Maršíkovi s Josefem Koželou. Myslím, že jsem byl z dorostu „kulou“ Nováčkem dobře připraven, navíc mi hodně pomohla i průprava atletikou. V premiérové sezoně mezi dospělými jsem se stačil zabudovat a dát rovněž svých pět prvních gólů. Na ten vůbec premiérový vzpomínám velmi rád, neboť to byl vítězný proti Spartě Vyhráli jsme tehdy 5:4. Sparta se neporáží každý den.“

• Není bez zajímavosti, že v této sezoně navštívil Československo a rovněž město Gottwaldov jeden z nejslavnějších útočníků v NHL Slovák Stanislav Mikina z klubu Chicago Black Hawks a s domácím týmem si dokonce i zatrénoval. Mládežnický úspěch získali dorostenci TJG, když ve finále přeboru republiky pod vedením Vladimíra Kotka a Jaroslava Stuchlíka vybojovali druhé místo.

• Další ročník 1968/1969 již tak úspěšný nebyl. Gottwaldovští hráči uhájili předposlední místo a tím i první ligu pro další sezonu, ale ukázalo se, že to byla jen labutí píseň klubu od řeky Dřevnice. Záchrana v soutěži oproti poslednímu a sestupujícímu Motoru České Budějovice o jedenáct bodů. Přesto se dalo poznat významné oslabení hráčského kádru. S aktivní činnosti končili Bohumil Kožela a Landa. Útočník Kašťák se vracel do Sparty, Jiří Vodák rukoval do Jihlavy a Baumruk odešel do Karviné. Trenér Vladimír Kobranov získal angažmá ve Švýcarsku a navíc obránce Jaroslav Šíma před začátkem sezony utrpěl vážné zranění nohy na motocyklu a nadlouho byl vyřazen z činnosti.

• „Po odchodu trenéra Kobranova vedl mužstvo Otta Mrlík, jako hráč mu pomáhal Kamil Svojše. V tomto ročníku, kdy jsme uhráli až předposlední deváté místo, se projevil odchod řady zkušených hráčů a menší zkušenost u mladých nástupců. Velmi rád na sezonu vzpomínám, hodně jsem hrál a společně s Jirkou Poláčkem jsme tehdy se sedmnácti přesnými trefami byli nejlepšími střelci mužstva. Ovšem výkony byly kolísavé, někdy se podařil výsledek i proti favorizovanému soupeři. Na druhou stranu jsme například od brněnské Komety chytli „třináctku“, jindy zase na Spartě prohráli 0:11! A tak to šlo vlastně dál a dál, zejména pak v sestupové houpačce dalších let,“ vzpomíná na uvedená léta Stanislav Přikryl, který v gottwaldovském dresu odehrál deset sezon.

• Oddíl si v uvedené sezoně připomněl 40. výročí založení ledního hokeje. Zatímco mužům se příliš nedařilo, zazářil opět dorost. Pod vedením trenérské dvojice Jaroslav Stuchlík, ing. Miroslav Pavelka vyhrál suverénně svou skupinu a ve finále o titul přeborníka ČSSR porazil všechny své soupeře – Kladno, Jihlava, Slovan a stal se bez ztráty bodu mistrem republiky. V mužstvu hráli Jiří Králík, Petr Adamík a Jan Zajíček, později se probojovali do reprezentačního výběru.

• V sezoně 1969/1970 skončil tým na poslední desáté příčce a po šesti nepřetržitých letech mezi elitní společnosti se opět podíval mezi druholigisty. Mužstvo vypilo kalich hořkosti až do dna, poslední místo znamenalo nejen sestup, ale období, v němž se tato situace opakovala v průběhu dalšího desetiletí ještě čtyřikrát! Nepodařilo se zajistit před začátkem sezony zkušeného trenéra, kádr hráčů doplnili mladí odchovanci s minimem zkušeností mezi dospělými. Mužstvo získalo celkem 21 mistrovských bodů, na devátý Litvínov a záchranu v první lize scházelo pět bodů.

• Zatímco muži sestoupili do národní ligy, další mistrovský titul vybojovali dorostenci. Pod opětovným vedením trenérů Jaroslava Stuchlíka a ing. Miroslava Pavelky vyhráli opět svou skupinu dorostenecké ligy a probojovali se do celostátního finále o titul přeborníka ČSSR. Tam byl stejně bodově úspěšný jako vítěz finále PZ Kladno, nicméně kladenští mladíci měli lepší skóre.

   VI.ČÁST | SESTUPOVÁ HOUPAČKA (1970 - 1980)

• Osmadvacátý ročník první ligy byl v roce 1970 zahájen s jiným hracím systémem, ke slovu se poprvé v historii dostaly vyřazovací boje, čili play off. Přílišné oblibě se mu ale nedostávalo, a tak bylo od něj upuštěno a liga se hrála, až na ročník 1972/73 - opět neúspěch se systémem play off, tradičním způsobem. TJ Gottwaldov se do první ligy podívala v sezoně 1971/72, bylo to ovšem opět pouze na rok. Nejinak se hráčům vedlo v sezonách 1974/75 a 1976/77, kdy se jako nováčci umístili opět na posledním místě a museli znovu o úroveň níž. Toto jednoroční „hostování“ v nejvyšší soutěži si Gottwaldovští vyzkoušeli ještě v sezoně, kdy se jediného titulu ve federální lize dočkal Slovan Bratislava - v sezoně 1978/79. Byl to opět neúspěch, nicméně později se ukázalo, neúspěch tohoto rázu poslední.

• Sezonu 1970/1971 hrálo družstvo mužů v národní lize. K týmu přišel trenér Vlastislav Sýkora a pod jeho vedením hokejisté s přehledem zvítězili v moravské skupině druhé ligy o sedm bodů a přesvědčivě prošli i náročnou kvalifikací o první ligu. Hráčský kádr prošel obměnou, z družstva odešli Jurka, Šíma, Poláček, během soutěže Bavor a další hráči. Do vojenského stejnokroje narukovali Hráček, Zajíček a Kalivoda. Naopak z vojny se vrátili Vodák, Foret, z Košic přišel Pokorný. Především nevyzpytatelnou kvalifikací prošel tým velmi hladce, když porazil I. ČLTK Praha 5:3, 4:2, Chomutov 3:1, 5:2 a Trenčín 6:2. Prohráli pouze na trenčínském ledě 2:3, když na Slovensko jeli již pouze odehrál zápas z povinnosti. Nejlepšími střelci sezony se stali Vodák, autor 22 branek a Maršík s Vaškem, kteří mířili do černého celkem dvacetkrát.

• Všichni si přáli, aby návrat do první ligy v sezoně 1971/1972 byl trvalejšího rázu. Bohužel družstvo pod vedením trenéra Vlastimila Sýkory obsadilo v konečném účtování desátou příčku s 24 mistrovskými body a následoval pád do národní ligy. Po řadě nešťastných porážek v podobě těsných výsledků i na domácím ledě následoval sestup, tentokrát na dvě sezony. Družstvo v devíti případech prohrálo pouze o branku. K záchraně chyběly na devátý celek Litvínov čtyři body.

• Následující dvě sezony 1972/1973 a 1973/74 najdeme v oddílovém archivu a kronikách jako druholigové. V té první se družstvo připravovalo pod vedením nových trenérů Jaroslava Stuchlíka a Bohumila Kožely. Z kolektivu odešli Kepák, Panák, Tomaník, naopak přišli vlastní odchovanci Josef Jenáček, Jan Zajíček, František Kalivoda a Jan Přikryl. Celková bilance z 26 odehraných mistrovských zápasů byla 42 bodů, o pouhé dva body méně než postupující TJ VŽKG Vítkovice. Přesto gottwaldovští jeden primát slavili, když nejlepším střelcem druhé ligy se stal Jiří Vodák, autor 26 branek. Nicméně i další sezona měla přívlastek druholigová. V létě 1973 přišel nový trenér Zdeněk Kepák z Brna, který gottwaldovský hokej poznal ze svého hráčského působení v oddíle. Dochází k reorganizaci soutěže, neboť jsou vytvořeny dvě národní hokejové ligy. Česká skupina byla vytvořena ze dvanácti českých a moravských oddílů, hrála se čtyřkolová soutěž. Z družstva odešli Zelenický, Pokorný a Kalivoda. Družina kouče Kepáka si vedla na výbornou, neboť soutěž přesvědčivě vyhrála. Ze čtyřiceti čtyř duelů pouze pět prohrála. Gottwaldovští hoši získali rekordních 75 bodů a čekala je kvalifikace o postup do první hokejové ligy s Liptovským Mikulášem. Ta dopadla úspěšně, neboť na domácím ledě přišly jasné výhry 9:2, 8:2, pod tatranskými vrcholky nejdříve těsná porážka 4:5 a vzápětí rozhodující třetí výhra po výsledku 8:2.

• Desátá prvoligová sezona nese označení 1974/75 . Složení družstva však nebylo optimální, a tak se nečekaly žádné výrazné úspěchy. Průběh soutěže dal těmto předpokladům za pravdu, neboť družstvo skončilo na poslední dvanácté příčce s odstupem jedenácti bodů na TJ VŽKG Ostrava! Pohled do konečné tabulky hovořil jasnou řečí. Dosavadní trenér Zdeněk Kepák byl v průběhu sezony odvolán a družstvo až do závěru vedl asistent Jaroslav Stuchlík. Vedení oddílu převzal ing. Vladimír Daníček z patronátního podniku ZPS.

Miroslav Michalovský, v minulosti výborný bek, dnes dlouholetý člen vedení a generální manažer zlínského hokeje vzpomíná: „Postoupili jsme do nejvyšší soutěže a hrálo nás hodně mladých, nových hokejistů. Možná, že tehdy chybělo v klubu trochu ostřílenější a prozíravější vedení a nebyl dostatek klidu a trpělivosti. Mohla se liga udržet už tehdy. Ve zlínském áčku jsem začínal v obranné dvojici s Edou Svobodou, poté jsem hrál s Jardou Hanačíkem a posléze již jako ostřílenější a zkušenější bek s Tondou Stavjaňou. Až do nástupu na vojnu před sezonou 1977/1978 pokračovala houpačka mezi sestupy a postupy z historických gottwaldovsko-slovenských kvalifikací s Liptovským Mikulášem, Zvolenem a poté ještě s Dubnicí. To bylo vzrušení a nervů!“

• Následující sezona 1975/76 se hrála opět bez prvoligové příslušnosti. Hlavním cílem bylo zvednout hokejistům sebevědomí a vrátit se zpět mezi elitní smetánku. Měli se o to pokusit trenéři Jaroslav Stuchlík, Horst Valášek. Řada hráčů však byla na odchodu, uvolněni byli Eduard Svoboda, Jaroslav Vašíčko, Václav Králík, Jan Zajíček odešel do pražské Sparty a na vojnu narukoval do Jihlavy Tomáš Dolák. Josef Ondík dal přednost studiím a dále byl z kádru uvolněn Ladislav Bršlica. Družstvo suverénně vyhrálo národní ligu s přesvědčivým náskokem jedenácti bodů před Chomutovem a impozantmím skórem 198:77. Čekala náročná kvalifikace o postup do první ligy se Zvolenem. A souboj to byl pořádně napínavý jako z detektivky Sherlocka Holmese. Rozhodl až sedmý zápas na ledě pražské Slavie. Gottwaldovští tehdy slavně vyhráli 4:2 a modrožlutá lavina radosti se valila z Prahy až do Baťova města. Rozhodující branky TJG zaznamenali Přikryl, Sedlák, Pelc a Balun. Ať žije první liga, skandovali příznivci před zimním stadionem, když přijel autobus s hokejisty.

• A hokejová houpačka v podobě sestupů a postupů pokračovala nadále. Psala se sezona 1976/77 . Fanoušci se ptali, zakotví již naši hokejisté trvale v nejvyšší soutěži. Do jedenácté prvoligové sezony byli svěřenci Jaroslava Stuchlíka a Horsta Valáška optimisticky naladěni, nicméně na mnoha místech nebyl hráčský kolektiv dostatečně zkušený. Brankář Jiří Králík odešel na vojnu. Původně sepředpokládalo na dva roky, ale nakonec zůstal v Jihlavě déle… Uvolněni byli Pavlíček, Herčko, Plíhal, naopak příležitost dostali dorostenci Blažek, Venera, Zajíc, Zavrtálek, Vlk, Smetana a Štěpaník. Hokejistům s G na prsou se vůbec nedařilo, byla to jedna z nejméně povedených sezon. Družstvo si první ligový bod připsalo až ve dvacátém mistrovském zápase. Připsalo si v celém ročníku pouze tři výhry z 44 utkání, a tak nebylo divu, že opět sestoupilo. O nepovedené sezoně nejvíce vypovídá celkové skóre 119:252! Na lavičce se objevili spasitelé Bohumil Kožela a Karel Heim, nicméně sestupu do národní ligy nezabránili. Při zápase s Pardubicemi se na domácí střídačce dokonce objevila rakev, přesto nikdo nechtěl pohřbít gottwaldovský hokej. Bojovalo se dále! Hokejisté nesložili zbraně a hned v dalším ročníku 1977/78 se podle tradice pokusili o návrat. A opět úspěšný! Hráčský kádr však prošel v létě výraznou obměnou. Na vojnu odešli Jaroslav Stuchlík ml., Miroslav Michalovský, Zdeněk Venera, Rudolf Smetana, Ladislav Zavrtálek, hráčskou dráhu ukončili Horst Valášek, Ladislav Maršík, uvolněni byli Jiří Zajíc, František Krejčí, Josef Franěk. V kádru se objevily nové tváře řady dorosteneckých hráčů. Opravdové posily se sháněly za tehdejších podmínek velmi obtížně. Na lavičce Bohumila Koželu doplnil Ladislav Maršík. Družstvo nesložilo zbraně a v obměněné sestavě srdnatě bojovalo. Národní ligu s přehledem vyhrálo, zásluhou střelců Santariuse, Čecha a Vodáka. Čekala náročná kvalifikace s vítězem slovenské národní ligy. A opět to byl boj se Zvolenem na sedm zápasů. V rozhodujícím zápase na Slovensku hokejisté Gottwaldova vyhráli jasně 4:0, když branky vstřelili Rosický, Vodák, Čech a Pelc. To bylo slávy ve městě obuvi! Početné davy fanoušků čekaly na své miláčky před zimním stadionem. Slavilo se až do rána …

• Před dvanáctou prvoligovou sezonou v ročníku 1978/79 se nejen fanoušci ptali, zda bude nadále pokračovat kolotoč sestupů a postupů. Přišel nový trenér Karel Mach z Pardubic, asistentem zůstal Ladislav Maršík. Po slušných výsledcích z přípravy se ukázalo, že na nejvyšší ligu to nestačí. Následné dvanácté místo s 28 body a opětovný pád do nižší soutěže to potvrdil. A tak z toho byl již šestý sestup v sedmdesátých létech a osmá následující sezona v národní lize. Hokejový oddíl si připomínal padesát let své činnosti, velké důvody k radosti však nepřišly. Změnu jsme zaznamenali ve vedení oddílu, do čela byl zvolen Oldřich Ondra.

• „Byl jsem u posledních sestupů, byl jsem však také při dalších postupech a slávě po kvalifikacích se Zvolenem v sezoně 1975/76, kdy v rozhodujícím sedmém duelu na neutrálním ledě v Praze jsem dával i druhý gól. Poté i v další sezoně jsme rozhodli o dalším postupu nad tímto, tehdy slovenským druholigovým lídrem už v šesti zápasech a dokonce na jeho ledě. Rovněž v této sérii jsem se jednou trefil. A byl jsem při tom i v sezoně, na kterou vzpomínám. Do kádru přišly vedle dalších odchovanců i mnohé další posily, ale neukázaly se zase být tak kvalitními, aby zastavily následující propady. Samozřejmě s výjimkami, kterými byli například střelci Štefan Jabcon z východního Slovenska nebo Petr Leška přicházející z Litvínova. Slavili jsme právě padesát let hokeje, a tak jsme si všichni řekli, že tenhle sestup by měl být opravdu poslední. A jak se posléze ukázala, byl. I přes další hráčské hemžení zůstávala v mužstvu vždy pevná jistota. Ta se postarala, že jsme druhou ligu v ročníku 1979/80 zase přesvědčivě vyhráli, k čemuž jsem přispěl i šestnácti góly. V další kvalifikaci jsme vcelku bez vážnějších problémů přešli přes Ústí nad Labem, tak i další slovenský celek z Dubnice. Byl to postup už natrvalo, zlínský hokej už nejvyšší soutěž od té chvíle nikdy neopustil,“ vzpomíná na minulá léta Miloslav Sedlák, který zůstal hokeji ve Zlíně věrný do dnešních dnů. Vídáme ho na extraligové střídačce v realizačním týmu jako kustoda.

• Přišel ročník 1979/80 a poslední účinkování ve druholigové soutěži. Trenéři Bohumil Kožela, Ladislav Maršík měli v létě hodně starostí se sestavením družstva. Jejich svěřenci získali celkem 72 bodů při skóre 232:108. Kvalifikace byla velmi náročná, neboť nejdříve se utkali vítězové českých skupin TJ Gottwaldov a Ústí nad Labem. Naši hokejisté na úvod vyhráli 2:0 na severu Čech a v domácím prostředí si soupeřem snadno poradili 7:3. Až poté přišla těžká série se slovenskou Dubnicí. Po úvodní domácí prohře 2:3 to nevypadalo zrovna růžově, nicméně další tři zápasy Gottwaldov vyhrál a postup byl skutečností.

• Skončilo desetileté období postupů a sestupů v gottwaldovském hokeji, nastalo nepřetržité působení v nejvyšší lize.

   VII.ČÁST | NATRVALO V PRVNÍ LIZE (1980 - 1993)

   VIII.ČÁST | ČESKÁ EXTRALIGA: DVAKRÁT FINÁLE A PROHRY SE VSETÍNEM (1993 - 2003)

• Byla to první historická sezona nejvyšší soutěže ledního hokeje v samostatné České republice. Do prvního ročníku české extraligy v sezoně 1993/1994 vstoupil AC ZPS Zlín úspěšně a základní část dokončil na čtvrtém místě, v play off se opět projevil „sparťanský komplex“ a tým z Holešovic vyprovodil Berany po dvou těsných výhrách i výsledkem 10:0! Zlínští Berani obsadili v konečném účtování sedmé místo. Zajímavé je, že se ve finále potkal sedmý a šestý tým po základní části a první extraligový titul překvapivě získali hráči Olomouce. V nejvyšší soutěži se představilo dvanáct českých a moravských celků, bojovalo se čtyřkolově každý s každým, ve druhé nadstavbové části se soutěž rozdělila na prvních osm celků pro vylučovací play off, která se hrála na tři vítězná utkání. Mužstva na posledních čtyřech místech hrála turnaj o udržení. Zajímavostí ročníku bylo, že plocha zlínského zimního stadionu byla upravena a rekonstruována na užší kanadské rozměry.

• Typickým znakem výkonů a výsledků zlínského mužstva v této sezoně byly obrovské výkony a vysoký počet inkasovaných branek v mnoha utkáních. Zajímavý byl rovněž fakt, že v celé základní části Zlín neprohrál se Spartou, nicméně právě Pražané je posléze ve čtvrtfinále play off hladce vyřadili. V těchto letech byla Sparta zlínským osudem. Mužstvo na začátku sezony vedli Josef Augusta a Miloš Říha. Po neuspokojivých výsledcích v úvodu sezony byl Augusta odvolán a od poloviny října tým vedl právě Říha. Z nových tváří se ve Zlíně objevili Petr Kaňkovský, Petr Kuběna, Benák, Pavel Janků, Roman Mejzlík, Kotrba a vlastní odchovanci Petr Čajánek, Miloslav Gureň. Zajímavostí sezony bylo, že na zápasy play off se Spartou kolektiv posílila trojice slovenských hokejistů z Popradu Wittlinger, Kroták a Pavličko. Do světa seniorského hokeje v této sezoně poprvé nakoukl Petr Čajánek. „Můj přechod z dorostu mezi dospělé nebyl příliš jednoduchý. Vedení klubu se stále rozhodovalo, zda mne má přeřadit anebo ne. Dost dlouho jsem rovněž čekal na smlouvu. Poté jsem spíše zaskakoval v sestavě, kde bylo potřeba, nicméně dal jsem svých prvních pět seniorských gólů. Lední hokej zcela ovládl můj život. Jako zlínský rodák jsem v klubu od prvních krůčků.“

• Do druhého ročníku samostatné české extraligy 1994/1995 postoupili mezi elitu dva nováčci. HC Slavia Praha a HC Dadák Vsetín. Zatímco Pražané si hlídali těsný postup do play-off, Vsetín se od začátku překvapivě zařadil mezi absolutní špičky extraligy. AC ZPS Zlín patřil mezi nejlepší týmy také, neboť dokázal po základní části obhájit čtvrté místo z loňska. A právě od dobrých výkonů ve dlouhodobém měření sil se Zlínští odrazili k nejvyšším metám. Nejprve si po vyrovnaných bojích poradili s nepříjemným celkem Plzně a pak je čekal soupeř z nejtěžších. HC Kladno bojovalo celý rok o první místo se Vsetínem a se slavnou útočnou řadou „blue-line“ bylo hodně silné. Kladenští se zachránili ve čtvrtém zápase až na trestná střílení, ale rozhodující duel na domácím ledě nezvládli a hokejisté z města obuvi tak putovali zaslouženě do finále. V něm se potkali s rivalem ze sousedního Vsetína a na světě bylo první valašské finále. Zlín první zápas na Lapači začal výborně, dokonale domácí zaskočil a po dvou třetinách vedl 6:0. Ve třetí třetině nastal nepatrný zlom v tomto zápase, ale určitě rozhodující pro celou sérii. Vsetín dal tři góly, utkání sice prohrál, avšak nastartoval vítěznou jízdu za titulem. Druhý zápas vyhrál 2:1, ve Zlíně zvítězil 4:2 a v posledním zápase z offsajdu vyrovnávající Josef Štraub už nezabránil Vsetínu v celkovém triumfu. Na začátku prodloužení totiž kotouč rozehrávajícímu Kowalczykovi nešťastně uvízl v louži po úpravě ledu a kapitán Vlach ho zpoza brány zasunul za záda nic netušícího Kameše. Vsetín tak překvapivě jako nováček vybojoval extraligový titul ...

• V další sezoně 1995/1996 Vsetín uhájil své pozice z minula a Zlín si postup do play off také pohlídal. Do extraligy přibyly další dva týmy, v minulosti slavná Kometa Brno a ambiciózní tým z Třince. Konečně se alespoň v základní části prosadila Sparta, honosné plány pražského velkoklubu však překazil Litvínov. Stejný klub vyřadil i zlínské hokejisty po neuvěřitelně vyrovnaném čtvrtfinále. Zastavil ho až Vsetín, který tak po již tradičním zaváhání v prvním zápase „sestřílel“ hráče Chemopetrolu z ledu. Po třech letech víceméně úspěšného působeni v samostatné české extralize přišly na zlínský tým dva špatné roky. Neúspěch v podobě 10. a 11. místa, který znamenal stop v cestě do play off, byl velkým rozčarováním pro vedení klubu a hlavně hořkým zklamáním pro fanoušky. Odcházeli a přicházeli hráči, měnili se trenéři a před sezónou 1998/99 se o ambicích týmu s beranem na prsou mluvilo spíše potichu. Na trenérském postu se objevila dvojice Zdeněk Venera, Antonín Stavjaňa a v prvé radě bylo potřeba urovnat kádr. Odešli zkušení hráči typu Krajíček, Kuchyňa, Jánoš, Haščák a především někdejší nejlepší extraligový střelec Pavel Janků. Na zimním stadionu Luďka Čajky tým neprohrál rekordních 24 utkáni v řadě a zapsal se výrazným písmem do hokejových statistik. Dobrými výkony se však Zlín neuspokojil a všichni věděli, že pravé boje a ta rozhodující utkání přijdou v play off. Před začátkem vyřazovacích zápasu se začala v tisku objevovat vyjádření potencionálních soupeřů. Nikdo si nepřál Vsetín, pár mužstev si prý věřilo na Spartu, ale naprosto všichni byli ochotni vyzvat Zlín. To však mohlo zlínským hráčům jedině pozvednout sebevědomí. Zlín v play off vyřadil Pardubice, Třinec a dostal se podruhé v české extralize do finále a opět proti Vsetínu. Ve druhém valašském finále se radoval opět Vsetín, nicméně Berani se těšili z druhého extraligového stříbra V sedmém ročníku extraligy – sezona 1999/2000 se hokejový tým ze Zlína představil pod názvem HC Barum Continental pod vedením trenérské dvojice Antonín Stavjaňa, Stanislav Přikryl. Zdálo se, že by v lecčems mohl navázat na předchozí ročník. Po základní části figuroval na druhém místě, v play off se však daleko nedostal, červenou mu překvapivě ukázal ve čtvrtfinále tým Litvínova. V následující sezoně 2000/2001 mužstvo vedli Antonín Stavjaňa, Zdeněk Venera a tým vystupoval pod názvem HC Continental Zlín. Mužstvo se drželo na čelních příčkách extraligové tabulky, nicméně v závěru základní části tým postihla krize, která vyvrcholila sestupem na osmou příčku. V play off čekal opět sousední Vsetín. Zlín se mnohonásobného mistra nezalekl a sehrál vyrovnanou partii. Nakonec po prohře 2:4 na zápasy odešel z boje se vztyčenou hlavou.

• V sezoně 2001/2002 odešel z trenérské lavičky odešel Antonín Stavjaňa, na trenérském postu pokračoval Zdeněk Venera, coby asistent se přidal klubový patriot Stanislav Přikryl. Základ týmu zůstal pohromadě, k oporám mužstva patřili Petr Čajánek, Petr Leška, Martin Hamrlík, Radovan Somík a Jaroslav Balaštík. Právě kapitán Petr Čajánek převzal klíčovou roli vůdce. Celek v základní části podával výborné výkony a obsadil druhé místo. Berani v prvním kole play off narazili na znojemské Orly a v sérii již prohráli 1:3 na zápasy. Jako první mužstvo v české extralize dokázalo otočit nepříznivý stav. V sedmém rozhodujícím zápase poslal Zlín do semifinále brankou v prodloužení Petr Leška.V semifinále čekal tým Vítkovic, který měl více sil. Zlín zůstal před branami finále, nicméně konečná třetí příčka a zisk bronzových medailí patří k velkým úspěchům zlínského hokeje.

• V roce 2002 došlo ke změně v pozici generálního sponzora a názvu klubu. Do zlínského hokeje vstoupila potravinářská firma Hamé, a.s. Babice, ve znaku klubu berana vystřídal medvěd. Nový generální sponzor poskytl záruku ekonomické jistoty. Zlín vstoupil do sezony 2002/2003 s vysokými ambicemi. Hráčský kádr však prošel silným zemětřesením, v létě odešli do NHL Petr Čajánek, Radovan Somík, do pražské Sparty zamířil vítěz kanadského bodování extraligy Petr Leška. Nové posily nedokázaly nahradit odcházející hráče, k tomu se přidala řada zranění klíčových hráčů a mužstvo se trápilo na chvostu tabulky. Ke změně nepomohlo ani odvolání trenérské dvojice Antonín Stavjaňa, Stanislav Přikryl. Konečné třinácté místo patří k nejhorším umístěním zlínského hokeje v historii české extraligy.

   IX.ČÁST | VÝSTUP NA HOKEJOVÝ OLYMP (2003 - 2004)

• Sezona 2003/2004 se naždy zapsala zlatým písmem do historie ledního hokeje ve Zlíně. Přišel nový trenér Ernest Bokroš, mužstvo se vhodně posílilo. V hráčském kádru nastal v letní pauze čilý ruch. Obranu vyztužily především příchody Radima Tesaříka a Davida Noska. Ofenzivu měl oživit návrat Petra Lešky po ročním působení v pražské Spartě. "Do Zlína jsem se vrátil moc rád," liboval si tvořivý centr, který v předminulé sezoně vyhrál kanadské bodování základní části extraligy. Baťovo město ale spolupráci úderného útoku Balaštík - Leška - Pivko, který extralize vládl před dvěma lety, nevidělo. Pivko totiž zamířil na zkušenou do Nashvillu. Místo něj místo v elitní zlínské formaci zaujal Ondřej Veselý. "Ondra se mi v tomto útoku v přípravě moc líbil. Jsem přesvědčen o tom, že se bude dál lepšit," těšil se Bokroš. Nad obsazením brankářského postu se v přípravě vznášely menší otazníky. Murín si hned v prvním přípravném utkání natáhnul svalový úpon, a pak odchytal už jen dvě celé utkání na domácím ledě proti Permu a v Trenčíně. Vedení Hamé získalo na hostování jako pojistku Martina Altrichtera, což se ukázalo v dalším průběhu sezony jako mimořádně zdařilý tah. Medvědi v základní části podávali velmi dobré výkony a po dvaapadesáti kolech obsadili výborné druhé místo se ziskem 93 bodů. Mužstvu se vyhýbala během sezony výraznější krize, trenérská dvojice Ernest Bokroš, Jaroslav Stuchlík sázela na nejvyrovnanější brankářskou dvojici v extralize Murín, Altrichter, životní formu měly opory mužstva, obránce Martin Hamrlík, nejlepší kanonýr extraligy Jaroslav Balaštík a centr Petr Leška. Skvělé okamžiky předváděl slovenský rychlík Peter Barinka. V polovině vedení klubu přehodnotilo předsezonní plány a začalo se hlasitě mluvit o zisku medaile. V lednovém termínu se mužstvo ještě více posílilo, přišel slovenský mistr světa z Goteborgu 2002 Miroslav Hlinka a zlínský odchovanec Tomáš Kapusta.

• Vyřazovací zápasy byly pravým vyvrcholením sezony. Tři série ve čtvrtfinále rozhodly až sedmé zápasy, mezi nimi i duel Zlín versus Třinec. V semifinále Medvědům stačilo ke zdolání unavené Plzně pět zápasů. A stejný počet zápasů stačil svěřencům Ernesta Bokroše v památném finále. Úvodní dva zápasy na zlínském ledě rozhodlo až prodloužení. První dějství rozhodla trefa slávisty Nováka, odvetu zařídil přesnou trefou Barinka. Za stavu 1:1 na zápasy série pokračovala v nově postavené Sazka Areně. Medvědi dokázali vyhrát oba zápasy a pátý duel se hrál na Zimním stadionu Luďka Čajky ve Zlíně. O historickém titulu pro žlutomodré barvy rozhodla třetí třetina.

• V knize Zlatá cesta aneb 75 kroků na vrchol se píše: Beznadějně vyprodaný stadion, na který osobně zavítal i slavný zlínský rodák Tomáš Baťa, hnal domácí borce do útoku. Početní výhoda Pražanům vůbec nevyšla, ba právě naopak. Pouhých osmnáct sekund uběhlo ze závěrečné dvacetiminutovky, když Balaštík potvrdil pověst kanonýra a ve vlastním oslabení zblízka vyrovnal. Hosty tento moment viditelně zaskočil a než se stačili vzpamatovat, domácí zápas otočili. Předcházely tomu dva nedovolené zákroky slávistů a Leška, nejproduktivnější hráč celé nadstavbové části, v přesilovce pět na tři rozjásal zaplněné ochozy. Unavená Slavia již neměla síly na zvrat. Výhru zlínského celku zpečetil nejprve třetím zásahem Jenáček a při zoufalé power play hostí devět vteřin před koncem střelou do prázdné branky Balaštík. Oslavy titulu na Valašsku mohly propuknout naplno…

ČTVRTEK 8.DUBNA 2004 SE NAVŽDY ZAPÍŠE DO MYSLI VŠECH HOKEJOVÝCH FANDŮ. VÍTĚZNÉ FINÁLE NAD ÚŘADUJÍCÍM MISTREM. ŽLUTÉ MISTROVSKÉ OPOJENÍ PROPUKLO NAPLNO!

ZLÍNSKÉ NAGANO POHLCUJE MĚSTO A OKOLÍ

• Celé krajské město a okolí bouřlivě oslavovalo zisk mistrovského titulu. Čtvrtek 8. dubna 2004 se navždy zapíše zlatým písmem do historie zlínského hokeje. Pouze největší optimista čekal před sezonou podobný triumf. Vždyť mužstvo HC Hamé rok předtím obsadilo až třináctou příčku. Nebýt nevýrazného výkonu Havířova, kdo ví… Sport a lední hokej nevyjímaje je však o štěstí a to přeje připravenému. Žádný hokejový expert netipoval na hokejový piedestal Bokrošovu družinu. Medvědi to dokázali a oslavy si patřičně vychutnali.

• Troubící automobily v ulicích města, přeplněné hospody, křepčící hokejisté s fanoušky a divoká jízda až do rána. To byl obrázek prvních hodin po mistrovském titulu. Bezprostředně po utkání se Slavií se část mužstva přesunula společně s rozjařenými fanoušky do Hockey Baru na Lesní čtvrti. Další skupina v čele s Rosťou Vlachem startuje večerní jízdu ve zlínské Myslivně. Hockey bar kapitána Miroslava Okála praská ve švech, pivo teče proudem, usměvavá servírka se nestačí obracet mezi stoly. Nikdo nechce při této mimořádné oslavě chybět. Po desáté hodině se objevuje v hospůdce mistrovská trofej a každý z vítaných hostů touží alespoň na chvíli potěžkat pohár pro vítěze. Záblesky digitálních fotoaparátů ozařují vyhlášenou hospůdku, mistři rozdávají první autogramy a objímají se s fanoušky. Všudypřítomní novináři plní do svých bloků dojmy zlatých hochů, sličná fotografka loví exkluzivní snímky do bulvárního plátku. „Je to paráda, jsme mistři,“ křičí miláček ženského publika Míra Blaťák a dostává se mu hlasité odpovědi „Mistři! Mistři! Mistři!“ Po hodině někdo v davu zavelí a zlínské hvězdy míří do připravených taxíků. Řidiči rychle nabírají směr Jižní Svahy a odjíždějí do restaurace Rex. Krátce před půlnocí již mistrovská družina roztáčí velkolepou oslavu s bouřlivými fanoušky. Šéfové podniku se plácnou přes kapsu a dávají do placu stotisícovou pozornost. Mistrům vyhladovělo, a tak expresní dodávka několika krabic s pizzou jde na dračku. Do role hlavním spíkrů se dostává Petr Leška a Martin Hamrlík. Larry si bere mikrofon a do davu řve: „Kdo vyhrál titul? Fanoušci odpovídají „Ševcíí!“ Hamrlík však není spokojen a opět se ptá: „Kdo vyhrál?“ „Ševcííí!“ Rozjařený bek však stále není spokojen a zařve: „Ale já vás neslyším, tak kdo vyhrál?“ Odpovědí je mu pořádný rámus a jednoznačná odpověď: „Ševci! Ševci! Ševcííí!“ Za chvíli se nechává gólman Martin Altrichter vyhecovat a předvádí za mohutného řevu své oblíbené stojky. Kolem druhé hodiny ranní se všichni přesouvají do přilehlé „šestsetrojky“. Generální manažer Zdeněk Venera a opěvovaný kouč Ernest Bokroš decentně usrkávají koňáček u baru, zatímco Petr Leška se bleskurychle mění v barmana. Zlatá pařba hokejových Medvědů je v plném tempu, všichni si užívají slastný pocit mistrů. Únava přichází až před pátou hodinou ranní, venku už začíná svítat a město se probouzí do posledního pracovního dne dubnové týdne. Velký pátek jako předehra Velikonoc začíná.

• Na dva tisíce fanoušků slaví v páteční poledne v centru Zlína historicky první vítězství HC Hamé v české extralize. Mohutné oslavy propukávají na náměstí Míru před radnicí, kde se hráči chlubí pohárem a společně s fanoušky pak zpívají hymnu klubu. Velikonoční jarmark na zlínském náměstí se dostává alespoň na chvíli do pozadí.

• „Tato oslava je teprve začátek. Necháme hokejisty odpočinout od té slávy a budeme chtít, aby přišli ještě na zastupitelstvo města, kde je přivítám v převleku červeného medvěda - maskota HC Hamé,“ říká primátor Zlína Tomáš Úlehla. Primátor nechává hokejistům za vítězství v extralize odlít také zvon z pravé české oceli. Budou na něm vyryta jména všech hráčů a členů realizačního týmu. „Mým přáním je, aby se zvon zavěsil pod strop haly a aby z toho vznikl rituál, že před každým zápasem se třikrát vítězně zazvoní,“ dodal Úlehla.Většina fanoušků slaví v oblíbených restauracích a hospůdkách. Vítězství zlínských hokejistů oslavuje v noci i Tomáš Baťa, který celé utkání sledoval přímo na stadionu. „Stál u zrodu SK Baťa a tehdy hrál hokej. Každý z nás by si měl férově přiznat na co má a na co nemá. On zjistil v Kanadě, že na profesionální ligu to není, začal se věnovat obuvi a dotáhl to daleko, jako naši hokejisté v lize, tak on v botách,“ řekl s úsměvem Úlehla. V průběhu oslav zavalí hráče stovky dětí, které žádají o autogramy. Mezi nejobdivovanějšími jsou Petr Leška, Martin Hamrlík a Miroslav Blaťák. Mnoho podpisů rozdává také samotný trenér Ernest Bokroš.

• „Byli jste výborní, děkujeme moc!“ volal na zlínské fanoušky z pódia kapitán Medvědů Miroslav Okál. Opora HC Hamé a nejlepší bek extraligy Martin Hamrlík zase společně s davem křičel vítězný pozdrav z hokejové kabiny. Při oslavách na náměstí nechyběly desítky láhví šampaňského, zlínská zpěvačka Alice Konečná a oslavná píseň od skupiny Queen We Are The Champions. „Se Slavií to byla hračka,“ říká před zaplněným náměstím Petr Leška. Rozradostnění hokejisté mezi fanoušky hází své čepice,dresy, žluté šály a řada z nich i trička s nápisem Mistři 2004! Poté se v otevřeném vláčku a na hasičské drezíně vydávají na spanilou jízdu městem.

• Hlavní oslavy jsou na programu v páteční noci ve zlínské oblíbené „šestsettrojce“, kde zlatým hochům přijíždí zahrát oblíbená plzeňská skupina Alkehol. Atmosféra je parádní, klub napěchovaný k prasknutí, neopakovatelná atmosféra a slaví se až do rána. Zcela zaplněný klub aplauduje pěveckým výstupům Rostislava Vlacha, Pavla Zubíčka a dalších výborných zpěváků.

• Alkehol hraje jednu pecku za druhou, všechna místa u baru jsou beznadějně obsazena, hokejoví mistři si hoví v pohodlných sedačkách. Hlavní hvězdou večera je Rosťa Vlach, ve svých jednačtyřiceti letech získal osmý mistrovský titul a právem si užívá. Tvrdý rock zní věhlasným klubem. Zvláště nezapomenutelným zážitkem jsou „procházky“ zlínských mistrů po baru. Prim hrají v této roli Rosťa Vlach a Míra Blaťák. Šampaňské teče proudem, slaví se i v sobotu a v následujících dnech. Zlatí hoši se řídí heslem ve dne spát, v noci slavit! Mistrovský titul se nevyhrává každý rok. Zlínský hokej na tyto chvíle čekal dlouhých 75 let!

Hoši děkujeme, byli jste výborní!

   X.ČÁST | OPĚT FINÁLE A PROKLETÍ JMÉNEM SPARTA (2004 - 2008)

• Zlínský hokej si výbornou formu potvrdil i v sezoně 2004/2005, kdy se po českých kluzištích proháněla v době výluky NHL řada zvučných hráčů. Ve Zlíně hráli Petr Čajánek (St. Louis Blues), Roman Hamrlík (New York Islanders) a Martin Erat (Nashville Predators). V mužstvu došlo po výjimečné sezoně k několika změnám, když z opor odešel jen Ondřej Veselý a Rostislav Vlach zamířil do Vsetína. „Je jasné, že nemůžeme mít malé cíle, ale za reálné považujeme postup do semifinále,“ uvedl před sezonou Zdeněk Venera, generální manažer klubu. Po veleúspěšné sezoně mužstvo opět vedl slovenský stratég Ernest Bokroš ve dvojici s Jaroslavem Stuchlíkem. Devět výher v řadě posunulo zlínské hokejisty na první místo po základní části. Skvělou střeleckou formu si držel Jaroslav Balaštík. Pouze v polovině soutěže přepustil Zlín vedení v extraligové tabulce pražské Spartě, ale v závěru již před sebe nikoho nepustil a základní část vyhrál. Medvědi posílili v závěru základní části realizační tým angažováním zkušeného manažera Petra Husičky do funkce finančního ředitele klubu. Pro zbytek sezony přišli Radek Bonk, který se vrátil do Zlína po jedenácti letech a útočník Veselý, jenž předčasně ukončil angažmá v ruském Novosibirsku. Vyřazovací zápasy přinesly dramatický boj o začátku. Zlín hrál ve čtvrtfinále vypjatou sérii s Litvínovem, emoce vzpály po zranění nejproduktivnějšího hráče týmu Petra Lešky na severočeském ledě. Zlomený kotník znamenal předčasný konec sezony. O postupu přes litvínovské bojovníky rozhodl Zlín až v prodloužení šestého zápasu pod Krušnými horami. V semifinále čekaly Vítkovice, které vyřadily favorizovanou Spartu. Po čtyřech zápasech vedli nad obhájcem titlulu 3:1 na zápasy, ale Medvědi si vynutili sehrání rozhodujícího sedmého zápasu. Hrdinou sedmého zápasu se stal Petr Čajánek, který hattrickem rozhodl o postupu do finále. Po roce postoupila Bokrošova družina opět do finále, kde změřila síly s Pardubicemi. Zlín v základní části s Východočechy ani jednou neprohrál, nicméně v play off bylo všechno jinak. Ve finálové sérii už zřejmě chyběly síly a na výkonu se podepsalo i zranění klíčových hráčů Lešky a Bonka. Mistr nakonec titul neobhájil, prohrál hladce 0:4 na zápasy, ale druhé místo a zisk stříbrných medailí patří k dalším výrazným úspěchům zlínského hokeje. Sezona byla výjimečná v tom, že se proháněly po extraligovém ledě hvězdy kanadsko-americké NHL.

• Zlínský hokejový klub se zařadil po dvou sezonách z říše snů mezi hokejové bašty. Rovněž sezona 2005/2006 slibovala nezapomenutelné zážitky a ty nejvyšší cíle. Ernest Bokroš měl pohromady opět kvalitní tým. Ovšem řada hráčů po sezoně odešla. Vedle kvarteta ostřílených hokejových hvězd z NHL to byl především Petr Leška, který opět zkusil zahraniční angažmá a zamířil do ruského Petrohradu, dále nejlepší střelec extraligy Jaroslav Balaštík zkusil štěstí v zámořské NHL. Na druhé straně zůstala brankářská dvojice Igor Murín, Martin Altrichter. Vyrovnanost kádru dokládala hra na vyrovnané tři pětky. Ze zkušených hráčů přišli především Richard Král, Marek Melenovský z Třince a slovenský talent Richard Špilár z Košic. Funkce generálního manažera se vzdal Zdeněk Venera, kterého to táhlo zpět na trenérskou lavičku a odešel trénovat Karlovy Vary. Základní část Zlínu vyšla opět na výbornou, neboť po dvaapadesáti kolech mužstvo figurovalo na třetím místě. Střelci se sice příliš nevyznamenali, ale obrana v čele s gólmanem Murínem byla pevná. Během sezony se vrátil zpět do Zlína Petr Leška po dvou neúspěšných zahraničních angažmá. Při výměně se Vsetínem zamířil na druhý kopec Sirákova brankář Altrichter. Přišly vyřazovací zápasy play off a Medvědi čekali, který tým jim bude přisouzen. Nejdříve to vypadalo na odvetu loňského finále v podobě Pardubic, ale nakonec to byla pražská Sparta, která mezi vyvolenou osmičku proklouzla na poslední chvíli a skončila na šesté příčce. Tým byl vhodně doplněn, když v lednovém termínu kádr posílili Jan Benda, Michal Trávníček z Litvínova a Radek Gardoň z Kladna. Zlín začal skvěle, oba zápasy na vlastním ledě vyhrál. Pražané srovnali stav na domácím ledě. Zřejmě rozhodujícím zápasem celé série byl pátý duel na zlínském ledě. Ten Sparta vyhrála jediným gólem utkání a doma si již vedení nenechala uniknout. Pro zlínské hráče to bylo smolné vyřazení a malou satisfakcí jim mohlo být to, že se Sparta radovala na konci sezony z mistrovského titulu.

• Úspěšný trenér Ernest Bokroš Začal v sezoně 2006/2007 čtvrtý rok působení u zlínského mužstva. Po minulé sezoně odešel Richard Král do Plzně, Miroslav Blaťák zamířil do Švédska a Peter Barinka se vrátil do Trenčína. Z nových tváří se ve Zlíně objevili Pavel Kašpařík ze Sparty, Jan Horáček z Košic a z nižších zámořských soutěží se vrátili Stanislav Balána dvojčata Michal a Roman Pšurní. Medvědi si vedli v základní části velmi slušně a mužstvo obsadilo páté místo. Ve čtvrtfinále vyřazovacích bojů čekal opět osudový protivník, pražská Sparta. Štěstí se odvrátilo zády již před startem play off, neboť se zraněním zápasali dva členové první lajny Petr Leška a Martin Záhorovský. Medvědi v prvních zápasech na ledě T-Mobile Areny neuspěli, neboť mužstvo selhalo při přesilových hrách. Zlín prohrál s úřadujícím šampionem i první zápas v domácím prostředí po velkém boji až na trestná střílení. Medvědi si na konec vynutili sehrání pátého duelu, ale Sparta si na domácím ledě nenechala postup do semifinále ujít. Podobně jako v předcházející sezoně bylo konečnou stanicí čtvrtfinále a podruhé za sebou Medvědi ztroskotali na Spartě. Co naplat, že Pražané obhájili mistrovský titul a Bokrošova družina podruhé za sebou prohrála s mistrem. Pro zlínský hokej sezona skončila ve stejné fázi jako v předchozím ročníku. V polovině dubna 2007 nastaly velké změny. Po pěti letech úspěšné spolupráce vystřídala potravinářského giganta Hamé v roli generálního sponzora firma RI OKNA Bzenec. Smlouva byla podepsána na čtyři roky s dvouletou opcí. Klub vedle změny názvu, do kterého se opět vrátilo město Zlín, změnil i maskota a hymnu klubu. Medvěda po pěti letech opět vystřídal beran. Změny v sezoně 2007/2008 nastaly i ve vedení klubu, ve funkci prezidenta vystřídal Leoše Novotného náměstek zlínské primátorky Martin Janečka a Miroslav Michalovský se přesunul z postu obchodního manažera na generálního manažera klubu. Klub změnil sportovní strategii a začal jít cestou vlastních odchovanců. Již pátou sezonu působil ve Zlíně kouč Bokroš a největší radost mu udělal návrat Jaroslava Balaštíka, který po návratu z NHL působil ve Švédsku. Z kádru odešli Kašpařík, Melenovský, Tomík, Kovář a Horáček, zatímco opačným směrem přišel pouze slovenský obránce Miroslav Ďurák z Kežmaroku. Tým měl sice velmi dobrý start do extraligy, když se pohyboval kolem šestého místa, ale poté přišla série proher a mužstvo kleslo až na dvanáctou příčku. Situace začínala být vážná a na konci kalendářního roku Bokroš rezignoval. Na trenérské pozici ho vystřídal Rostislav Vlach, který se uvedl tři výhrami v řadě. Poté však mužstvo opět zabředlo do průměru a v základní části skončilo na nelichotivé třinácté příčce, což je nejhorší umístění v základní části. Podle hracího programu se poprvé hrála skupina o udržení neboli play out. Naštěstí odstup nováčka z Ústí nad Labem byl značný, a tak Berani mohli dát příležitost nadějným juniorům. Jubilejní čtyřicátá sezona se nevydařila. Sezona byla poslední pro dlouholetého kapitána Miroslava Okála, který v nejvyšší soutěži odehrál celkem 824 zápasů. Ikona zlínského klubu s výjimkou dvou let strávených na vojně v Topolčanech, žádný další dres v české soutěži neoblékl. Stal se „nejvěrnějším“ hráčem v jednom klubu v historii českého hokeje.

• Před sezonou 2008/2009 se do Zlína vrátil z Karlových Varů úspěšný trenér Zdeněk Venera ověnčený titulem Trenér roku a zlínský hokej mířil opět vzhůru. Zlínský hokej patří v historii české extraligy k předním celkům, neboť s bilancí jednoho prvního místa, třikrát stříbra a jednoho bronzu mu patří čtvrtá příčka v medailové bilanci.

A historie slavného klubu pokračuje …